Byla jsem obviněna matkou od dvou dětí, z niž prvorozené ji odebrali ve Švýcarsku kde byla vdaná, že jako postižená jsem neměla právo porodit dítě, zvláště při svém genetickém onemocnění, i proto jsem se rozhodla napsat tento blog, zcela nechápu její sociální cítění už jen proto, že prožila z její strany bezpráví, u ní zcela vymizelo pochopení, že i člověk s postižením má právo na plnohodnotný život, má sice fyzické omezení, ale vše má jinak zachované jako člověk, který se narodil zdravý.
Já se narodila již postižená zdravým rodičům, kteří vůbec netušili o nemoci, kterou mám, dvě starší sestry zdravé, já jako třetí nemocná, přesto se nebáli a ještě po mě přišel na svět bratr, zdravé dítě, vychovávali nás všechny stejně, protože jejich sociální cítění nebylo zatížené, bohužel u paní RR to cítění zcela vymizelo, podle ní se mají rodit jen zdraví jedinci, aby ona a její kolegyně nemusely podporovat svými odvody daní postižené lidi, tohle mi napsala a vím, že není sama, kdo takto smýšlí, ti co nemají schopnost myslet na to, že touha u ženy mít dítě je mnohdy silnější než rozum těžko dál pochopí vše, jen ten, který prožil podobný problém chápe, vím jsou mezi postiženými i ti co mají nebo měli víc rozumu a odepřeli si mít dítě, rozhodně je to jejich rozhodnutí, nikdo by neměl soudit druhé, nikdo neví co mu osud nachystá v budoucnu.
U mé diagnózy ta šance na zdravé dítě byla 50:50 a já doufala, věřila v naději, že to vyjde. osud tomu chtěl jinak, ačkoliv syn po narození nejevil žádné známky postižení, které by upozornily na stejnou nemoc po mě, tak v jeho půl roce bylo vše jinak, vyšetřením se zjistilo, že dědičnou neuropatii zdědil, přesto jsem našla dost sil a syna s pomocí rodiny i při svém postižení vychovala, že v době dospívání spadl do drog, to byla další rána, přesto jsme vše překonali, dlouhé roky to byly, dnes kdy mu je 36 let jsou ty roky za námi a já věřím, že jsme společně došli ke klidu a spokojenosti, být postižený není trápení a neštěstí, většina zdravých to nepochopí a svým postojem nám předhazují, že neseme vinu na zvyšování počtu nemocný, kolikrát mě napadlo, jak by věda zkoumala různé diagnózy bez možnosti vyšetřovat postižené, já osobně jsem vědě poskytla materiál ke zkoumání, suralis nervy, které mi pomocí biopsie 2x odebrali si odvezl i do Ameriky lékař, který napsal obsáhlou studii ve vědeckém časopise, byl to další zasazený střípek v tom objasňování mé diagnózy.
Na závěr bych ráda dodala, že nestojím o lítost jen a jen si přeji, aby bylo více pochopení pro všechny a zvláště rodiče, kteří jsou vystaveny osudem s překážkou, děkuji všem kdo dokáže pochopit.